Jak vnímáme vůně

V poslední době se studiu významu čichu u člověka věnuje značné úsilí. Pro novorozence je čich dokonce důležitější než zrak nebo sluch a pro naše prapředky měl tento smysl mimořádný význam, stejně jako pro volně žijící zvířata dodnes.

Dodnes lze říct, že čich dodává informace o látkách nacházejících se v bezprostředním okolí.
Vnější část čichového ústrojí člověka je uložena pod stropem nosní dutiny. V čichovém políčku nosní sliznice je na ploše asi 6 cm2 uloženo více než deset milionů čichových buněk, z nichž každá má několik vláknitých receptorů končících na povrchu sliznice. Po styku molekuly s receptorem dojde k vyslání informace do mezimozku a dále do koncového mozku, kde je impulz zaznamenán jako určitá vůně. Čichové ústrojí může zachycovat až několik tisíc různých molekul.
Při nadměrném výskytu jednoho typu molekul se však receptory přesytí a nové impulzy již nevznikají. Člověk tedy přestává danou vůni vnímat. K regeneraci dojde "vymývání" čerstvým vzduchem.

Náš typ: Při přesycení receptorů čichového ústrojí, kdy necítíme už vůbec nic, pomáhá přivonění k čerstvé zrnkové kávě.

Kompliment "krásně voníš" by chtěla slyšet každá žena, ale i muž. Nyní člověka, kterého by takový kompliment nezahřál u srdce. Krásně vonět může každý z nás. Nezáleží na věku, pohlaví, rase či jsme bohatí, nebo chudí. Vědomí, že do okolí šíříme libou vůni, nám přináší uspokojení.

Na rozdíl od chvály našeho zevnějšku dává najevo ten, kdo chválí naší vůni, že se nám snaží přiblížit, chce se dotknout našich citů. Pochvala na adresu vůně je něco mnohem osobnějšího, proto tedy výběr parfému představuje hluboké osobní rozhodnutí.

Opomíjený smysl

Málokdo z nás si však uvědomuje, že kdyby nebylo nosu, toho podivuhodného nástroje, byli bychom o tak nevšední zážitek ochuzeni. Čichový orgán nám pomáhá vnímat, hodnotit, a tedy i rozhodovat. U zvířat je čich daleko vyvinutější, zvířata dokážou včas zavětřit nebezpečí, označovat si svá teritoria, vábit partnera. Člověk však žije ve společnosti, kde se zaměřuje zejména na zrakové vjemy, tím více čich ustoupil do pozadí. Ale i když si to možná neuvědomuje, náš čich nás každý den neomylně vede při naších rozhodnutích. Můžeme ucítit voňavé jídlo, které v nás probudí chuť, nepříjemné pachy v místnosti nebo na oblečení, které zaměří naši pozornost k očistě, zápach kouře nebo benzinu nás zase varuje před možným nebezpečím.
Člověk dokáže rozlišit asi 10 000 pachů pomocí 350 receptorů, které se nacházejí na nosní sliznici a mají za úkol rozšifrovat poselství jednotlivých vůní. Každá čichová buňka představuje pouze jeden typ receptoru. Vonné látky většinou aktivují více těchto receptorů, takových kombinací se tedy nabízí nekonečné množství. Jednotlivé vonné látky vytváří v rozdílných sloučeninách nové a nové varianty. Například vůně růží sestává asi z 500 komponent.
Udává se, že nejlepší čich mají ženy v plodném věku, a jsou tedy schopné identifikovat pachy/vůně i v těch nejnižších koncentracích. Dle odborníků u nich hrají hlavní roli hormony komunikující s čichovými buňkami. Příroda to takto zařídila, aby byly ženy-matky schopné rozpoznat hrozící nebezpečí a chránit své potomstvo. Vytříbený čich matek jim také umožňuje rozpoznat podle vůně svého potomka. Podle průzkumů poznají již dva dny po porodu jen čichem své dítě téměř dvě třetiny matek. Ne náhodou jsou pro svůj jemný čich ženy v plodném období hlavní cílovou skupinou kosmetického průmyslu.

Nos - zajímavý orgán

Na pouhých několika čtverečních centimetrech se v nejvrchnější části nosní dutiny nachází zhruba sto milionů čichových buněk. Ty se přibližně každé dva měsíce obnovují. Čichové buňky obsahují řasinky, které jsou schopné zachytit vonné látky ve vzduchu a rozeznat je. Zajímavosti je, že určité molekuly vonných látek se mohou usadit pouze do správného zámku. Díky tomu je možné jednotlivé látky čichem rozlišovat.

Určité vůně či pachy v nás dokážou po desítky let i po celý život vyvolat jasné vzpomínky spojené s emocemi. Čich patří k vývojově nejstarším smyslům a ovlivňuje také naše podvědomí. Části mozku, ve kterých se zpracovávají čichové vjemy, souvisejí především s emočním a také sexuálním chováním.

Čichové receptory se nacházejí v horní části nosní dutiny. Tato část obsahuje asi 20 milionů malých čichových buněk, každá z těchto buněk je zakončena větším počtem řasinek. Řasinky zvětšují povrch čichové buňky, a zvyšují tak citlivost na pachy. Při každém vdechnutí vniká vzduch do nosu, prochází před čichová čidla a pokračuje dále do průdušnice. Čichové řasinky zachycují částečky chemické látky, rozpouštějí je a pomocí nervů přenášejí ve formě impulsů do dvou čichových koulí (bulbů) v mozku. V tomto místě se informace zpracovává, vyhodnocuje a také přetváří v čichový vjem.
Aby látka měla vůni či pach, musí vylučovat částečky chemikálií, z nichž je složena. N téma, proč má pro nás každá látka svůj specifický pach či vůni, bylo vypracováno již mnoho teorií. Nejpravděpodobnější z nich je, že tento efekt závisí na tvaru molekuly příslušné látky a na způsobu, jakým tato molekula zapadne do receptorového místa dané čichové buňky. Pokud jsou všechna receptorová místa obsazena, není možné přijímat žádné další signály stejného druhu. Vůně s jiným tvarem molekuly však cítíme bez problémů.
Abychom určitou vůni či pach zaregistrovali, je nutná poměrně vysoká koncentrace příslušných molekul ve vdechovaném vzduchu. Schopnost vnímat vůně se zlepšuje s praxí. Trénovaný specialista (například degustátor vína či parfumista) dokáže rozpoznat i tisíc vůní.

Část nervového systému, která analyzuje podněty přicházející z receptorů v nose, je úzce propojena s limbickým systémem. Tato oblast mozku se zabývá emocemi, náladou a také pamětí. Tím se tedy vysvětluje, proč máme vůně a pachy spojené s emocionálními významy. Vůně svíček a borovicového jehličí nás vnesou zpět do období Vánoc, aromatická vůně kadidla nás zavede do kostela či chrámu a co teprve vůně čerstvě upečeného chleba, ta vyvolává naléhavý pocit hladu... Žádné jiné smyslové vjemy nevyvolávají z paměti vzpomínky rychleji a živěji než vůně. Lidský mozek dokáže fungovat i opačně. Uvidíme-li růži, mnoho z nás si vybaví její typické aroma. Každý z nás má oblíbené či neoblíbené vůně, které se mohou v průběhu života měnit. Děti kladně reagují na sladké a ovocné vůně, naopak vůně pižmové a těžké jim vůbec nic neříkají. V průběhu dospívání se může obliba ovocných vůní vytrácet a nahradí je těžká kořeněná vůně, jako například už zmíněné pižmo nebo třeba santalové dřevo.
Musíme si přiznat, že čich je pro nás nesmírně důležitý dar a život bez něj by nebyl vůbec tak rozmanitý, kouzelný a příliš by nám nevoněl. Každý den si tedy vychutnejte tu skvělou alchymii, kterou nám připravují vůně kolem nás!