|
Kategorie
Důležité odkazy
Spolupráce + 30% SLEVA
Kontakt
|
Historie vůníDůležité okamžikyDnes se proletíme "strojem času" a navštívíme zajímavá období. Nesmíme opomenout časy předcházející vzniku písemnictví, tedy dobu starší 5000 let. Protože se žádné záznamy nedochovaly, spolehneme se jen na hypotézy.
EGYPT
Vůně působí blahodárně na vědomí člověka. Tento fakt je znám již mnoho tisíciletí a nelze pochybovat ani o tom, že už pravěký člověk si oblíbil a vyhledával příjemně vonící květy.
Před téměř šesti tisíci lety existovala v údolí Nilu vysoce rozvinutá, civilizovaná a organizovaná společnost. Z období rané egyptské kultury neexistují žádné písemné doklady, avšak nálezy archeologů napovídají o tehdejším životě mnohé.
Olibanum - kadidlovník pravý (Boswelia sacra)Pplaně rostoucí strom vyskytující se zejména v Etiopii, Somálsku a v některých oblastech Arabského poloostrova. Po poranění kůry roní světle žlutou pryskyřici. V současnosti se z ní vyrábí resinos olibanum a destilací vodní párou olibánová silice. Vůně obou produktů je balzamicko-kořenitá, lehce citronová s mírným jehličnatým odstínem. Používá se v kompozicích orientálního, ambrového a citrusového charakteru.
Myrha - myrhovník pravý (Commiphora abyssinica)Trnitý keř s drobnými vejčitými lístky. Roste planě v Etiopii, Somálsku a v některých oblastech severní afriky. Po poranění roní kůra hnědou pryskyřici, která je surovinou pro výrobu silice a resinioidu. Oba produkty jsou příjemné, sladce kořenité a současně balzamicky voní. Používají se v mnoha parfémových kompozicích, zejména orientálního typu, a dále do juchtových a chyprových fantazií, v menší míře do kompozic pro zubní pasty.STAROVĚKÉ ŘECKO
Před více než 2500 lety existovaly na území dnešního Řecka vysoce rozvinuté městské státy. Řekové uctívali mnoho bohů a bohyň, kterým se jako oběť zapalovalo olibanum a další vonné pryskyřice. Žádný obřad se také neobešel bez vonných olejů - nejčastěji růžového, ale macerovaly se také lilie, kosatce, levandule, majoránka, myrta a pískavice. Zvláštní oblibě se těšily fialky, jimiž se zdobila i lůžka nevěst. O bohyni Afrodité se říkalo, že byla první, kdo začal vonné rostliny a oleje používat. A také Řekové používali mnoho vůní pro svou vlastní potřebu. Hygieně a kultuře těla vůbec věnovali velkou pozornost. Používání lázní převzali od Egypťanů, většinou se koupali v mramorových bazénech, otroci je poté natírali. Pro každou část těla existoval jiný přípravek, např. paže měly vonět po mátě, vlasy a řasy po majoránce, krk a hruď po fialkách, kolena se potírala výluhem z rozdrcené mateřídoušky... Zastávali zásadu: čím více, tím lépe. Mnoho vonných látek se spotřebovalo při hostinách - kromě koupele a mastí byl hostům nabízen květinový věnec a byli skrápěni výluhy vonných rostlin ze zlatých flakonů. V hodovních síních také létali holubi namočení ve vonných vodách a v letu pak rozptylovali jemnou vůni. V mnohých domech měli i psi namazané tlapky vonnými mastmi, aby za sebou zanechávali vonící stopy. Do této doby datujeme také první značkové kosmetické výrobky - athénský občan Megallos se zabýval výrobou vonných směsí a prodával je pod svou značkou Megallium. INDIE
Jen málokomu se při pomyšlení na Indii nevybaví květy, barvy a pestrá sárí žen. A jen málokterý cestovatel neucítí společně se vzpomínkami tu nenapodobitelnou směs vůní, která ho provázela na každém kroku. Nezáleží přitom vůbec na tom, kolik času od návratu z této tropické země již uběhlo. O tom, že na indickém subkontinentu existovaly vyspělé civilizace už ve 4. až 3. tisíciletí před naším letopočtem, jsou dnes mnohé doklady. Při archeologických výzkumech byl nalezen i jednoduchý terakotový předchůdce destilačního přístroje pro přípravu vonných vod. Jeho stáří se odhaduje na 5000 let a ke spatření je v současné době v muzeu v pákistánském městě Taxila.  Mnohé o životě v tehdejší době se dozvídáme z védských textů, nejstarších písemných dokladů indické kultury. Jako i jinde také zde sloužily vonné květy a pryskyřice v první řadě k poctě příslušných božstev. Čím vyšší bůh, tím vzácnější rostlina mu byla zasvěcena. Bráhmovi, nejvyššímu bohu hinduistů, patřila vzácná modrá Michelia champaca.
Oběti se přinášely i bohům Višnovi a Šivovi, k zápalným obětem se používalo zejména santalové dřevo. Výběr vůní byl vždy bohatý, protože je jen málo zemí, které se mohou vyrovnat Indii v množství a bohatství druhů vonných rostlin. Mezi nejoblíbenější patřila a dodnes patří růže, ale také již zmíněný santal, jasmín, květy akácie, pandánu, heny a mnohé další. Vůně měly velký význam nejen v náboženském, ale i v běžném životě Indů a provázely člověka od narození do smrti. Masťové oleje připravované z rostlin sloužily pro kosmetické a léčebné účely a znalci Kámasútry si jistě vybaví, že pro zvýšení erotické přitažlivosti je ženám doporučováno potřít své tělo vonnými oleji. S dostupností méně vzácných směsí
pravděpodobně nebývaly problémy. Ještě v nedávné minulosti byli v ulicích indických
měst běžným jevem drobní obchodníci s vonnými látkami, kteří na místě připravovali
specifickou směs podle konkrétních přání a potřeb zákazníka. Parfémovaly se i barvicí směsi, kterými si věřící hinduisté kreslili na pažích a obličeji obřadná znamení, parfémovaly se i oděvy, vlasy, lůžka... Parfémy starého Orientu se vůní lišily od těch používaných v Evropě. Mezi nejoblíbenější patřívala směs mošusu, santalu a růže. A i když si v dnešním globalizovaném světě kupují Indové stejné vůně jako my, v tradičních domácnostech stále převládají původní vonné směsi v rostlinných olejích.
ČÍNA
Již ve 3. tisíciletí před n. l. existovaly v Číně dokonale organizované státní útvary s propracovanou kulturou a filosofií. Uspořádání vesmíru bylo pro Číňany předobrazem života pozemského - dle těchto teorií působí ve všem dvě protikladné energie: jin a jang. Jejich spojením vzniká život. Cílem je udržet obě energie v rovnováze. Jin - ženský prvek - byl rovněž symbolem ženy a všeho krásného. Proto také květiny a vůně provázely kultivované Číňany v každodenním životě, pro významy "krása" a "vůně" existoval dokonce stejný výraz. Květiny měly taktéž své symbolické významy a některým byly přisuzovány afrodiziakální účinky. V Číně běžně rostly kafrovníky, badyáníky, skořicovníky, některé druhy citrusů, broskve a meruňky. Ze S'-čchuanu a Tibetu byla dovážena další vzácná surovina - mošus, která byla hojně používána k mnoha účelům, např. i k parfémování tuší na psaní a malování. Číňané také originálně využívali vonné květy některých rostlin k parfémování čaje, např. dodnes oblíbeného jasmínu, gardénií nebo chryzantém. Číňané vůbec parfémovali spíše své okolí než vlastní těla. Skříňky vyráběli z vonného dřeva kafrovníku, žebra ozdobných vějířů byla často ze santalového nebo jiného vonného dřeva. A jako ve všech starověkých civilizacích i zde se používaly vonné látky k zápalným obětem. Příprava zápalných směsí byla rituálním obřadem, kdy se nejprve všechny součásti rozemlely na prášek, smíchaly s pojidlem a ze vzniklé hmoty se formovaly granule, tyčinky nebo kužely. Spalováním tyčinek se měřil čas při náboženských meditacích, po jejich dohoření cinkl malý zvonek, který byl připojen na konci dvou hořících tyčinek. Většina ostatních vonných surovin se do Číny dovážela, zejména z arabských zemí. Později podnikali Číňané také dlouhé výpravy na svých džunkách po jižních mořích a ze svých cest dováželi mnoho pro ně exotických vonných látek. Pro obchod s orientálním zbožím byla od 5. století hojně využívána suchozemská cesta (tzv. Hedvábná stezka) vedoucí z města Sian přes poušť Gobi, pamírské průsmyky, města Bucharu a Samarkand a dále přes Persii až na evropské trhy. Vrcholný význam získala ve 13. století, tedy přibližně v době, kdy se do Číny dostal Marco Polo.
MošusObyvatel vysokohorských oblastí Tibetu - samec kabara pižmového, příbuzný asijských jelenů - má v blízkosti pohlavních orgánů váček, ve kterém se shromažďuje sekret - mošus. V surovém stavu je to masťovitá páchnoucí hmota, která se však sušila a zpracovávala na lihovou tinkturu, pak dlouhou dobu zrála. Je to jedna z nejintenzivněji vonících látek. Sílu a stabilitu její vůně dokládají různé dobové zprávy. Například se tradovalo, že vůně mošusu je tak silná, že jej i přes velmi pečlivé a mnohovrstvé balení nebylo možné přepravovat na stejných lodích, na kterých se z asijských zemí vozil čaj. V dnešní době bývají využívány syntetické mošusové látky.Řecko a ŘímZnalost bylin a dalších rostlin pro účely medicíny a parfémářství rostla společně s tím, jak člověk cestoval do vzdálených krajů a přivážel zpět z cizokrajných zemí podivnou novou floru. 
Alexandr Veliký posílal z dobytých území v Persii zpět do vlasti vzorky svému učiteli Theophrastovi. Ten budoval botanickou zahradu a napsal první knihu o vůních, ve které zmiňuje použití sušených květin, rostlin a vůní k navození různých stavů mysli a podpoře zdraví. Itálie a Francie
Před nástupem renesance byly jedinými stopami rostlin pěstovaných pro parfémářství a medicínu v Evropě bylinky pěstované mnichy v některých klášterech. Pěstování rostlin pro jejich vůni nebo pro ozdobu bylo teprve ve svých počátcích. V době italské renesance se začal obchod rozvíjet. Exotické zboží a nové zvyky z Blízkého a Dálného východu se staly módními stejně jako obnovený zájem o hygienu. Italové z vyšších tříd si oblíbili zvyk koupat se a umývat si vlasy jednou týdně. V této době bylo publikováno mnoho knih o rostlinách pro účely medicíny a kosmetiky. V roce 1533 podnítil sňatek italské šlechtičny se synem krále Francie zájem o nové italské zvyklosti v oblasti hygieny a parfémů. Francouzský zájem o parfémy tak velmi vzrostl, což platí dodnes. Zájem o vůně, zdraví a hygienu expandoval po celém západním světě až do současného měřítka. |
AKCE - VÝPRODEJ
Dámské
Proč parfémy FM?
Slovní spojení per fumum (skrz kouř) napovídá, že se člověk řídil vůněmi odpradávna. Vůně dokáže okouzlit lidskou duši, ale také nalákat smysly a podráždit chuťové buňky. Toho si všiml již pračlověk - co vonělo jeho nosu, bylo pro něj dobré a záhy zjistil, že páchnoucí věci jsou nepříjemné či nepoživatelné. Dříve vůně a pachy plnily roli funkční, byly důležitě pro přežití. Dnes hraje estetika hlavní roli. 